PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Život je plný prekvapení. Jeden deň si myslíte, že nejaká scéna už nemá čo ponúknuť, logicky ju odpíšete a vytrvalo argumentujete tým, ktorí tvrdia opak, a zrazu vás medzi oči udrie album, ktorý (aj keď možno len za cenu kríženia žánrov) toto tvrdenie vyvráti. Presne o tomto je totiž nová anglická formácia TO-MERA, zložená okrem iného z ostrieľaného matadora Lee Barretta z EXTREME NOISE TERROR a Maďarky Julie Kiss, predtým pôsobiacej vo svojej domovine v radoch skupiny WITHOUT FACE. Album „Transcendental“ prináša nový pohľad na nightwishovský gotický metal, pretože ho kríži s inštrumentálne náročnými progresívnymi prvkami, zachádzajúcimi miestami až do matematických logaritmov, pozostatkami starých deathmetalových inšpirácii pána Barretta a celou hrsťou všetkého možného, s čím súčasný moderný metal dobýja srdcia poslucháčov. To všetko za predpokladu hudobníckej vyspelosti zúčastnených a aranžérskeho perfekcionizmu, ktorý dokáže aj bombastické kompozície zvládnúť natoľko bravúrne, že neznejú prvoplánovo.
Niežeby TO-MERA prekonávala mojich miláčikov z iných žánrov. Ambiciózny hudobnícky ansámbel speváčka Julie tak trochu ťahá dolu, čím dáva všetkým gotickým princeznám z východného bloku, ktoré by nebodaj chceli preraziť za bielymi skaliskami Doveru, trochu skreslenú predstavu o cene za úspech. Je to veľká škoda, pretože čiernoodeté frontmanky od kolegov väčšinou riešia opačný problém – čo s vyškoleným operným superhlasom, keď kapela nemá nápady. Niekde v poslednej tretine materiálu navyše aj hudobníci vyhadzujú rýchlosť a album dokončujú na neutráli dolu kopcom. Napriek tomu je však „Transcendental“ prekvapivé a príjemne zvládnuté dielo, v zápase o celkový dojem zdarne porážajúce všetky klišé, ktoré sa mu občas votrú do cesty... Ak už nič iné, zbytok podobných kapiel prevára svoju „progresivitu“ a inštrumentálnosť na nudu, TO-MERA nie.
Angličania budú potrebovať veľkú dávku šťastia, aby stihli svoj vlak. Priaznivci novodobej gotiky aj progresívneho metalu sa pravdepodobne príliš rozchádzajú v preferenciách na to, aby TO-MERA oslovila všetkých zároveň. Aj keď... ktovie. Súčasnosť podobným „spájateľom“ vyslovene praje a kapela sa snáď dokáže spoľahnúť na poslucháčov nepoznačených predsudkami a monožánrovosťou. Pretože ak už nič iné, TO-MERA si jednoznačne zaslúži ocenenie za výborný nápad zmiesť zo stola zopár stereotypov a vystavať čosi nové a nepočuté.
Prekvapivé spojenie female gothic metalu s progresívnymi a inštrumentálne náročnými prvkami. "Transcendental" bojuje s vlastnými chorobami, na dojme zo skvelo zvládnutého spojenia pri zachovaní nápaditosti to však nič nemení.
7,5 / 10
Julie Kiss
- spev
Hugo Sheppard
- klávesy
Paul Westwood
- bicie
Lee Barrett
- basa
Tom MacLean
- gitary
1. Traces
2. Blood
3. Dreadful Angel
4. Phantoms
5. Born Of Ashes
6. Parfum
7. Obscure Oblivion
8. Realm Of Dreams
Tak jest. Julie Kiss je, kulantně řečeno, stěží průměrná pěvkyně, postrádá byť i jen špetku charismatu a její unylé kníkání občas působí jako traverza na podnikatelově krku a odvádí pozornost od celkem zajímavé muziky. Když už kolega V-dur tak okatě naráží na domácí talent Snovonne, musím uznat, že přes jisté rezervy nejen v oblasti samotného zpěvu, by tato mladá slovenská pěvkyně obstála lépe než Maďarka. Ale co my víme. Třeba na své výpravě za sluncem zabuší na vrata zkušebny TO-MERA a angažmá u nich získá i se svým doprovodem. Angličani snad uživí i jednoho bedňáka navíc…
Půl na půl...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.